Čas obnažil jak podzim hnízda ve větvích

co list v zemi to padlá peruť z křídel stromů

co duše to plamen svíce, který pálí jako sníh

a pak s amen na rtech ještě odešli jsme domů 

a na poli hosté po staletí čekají

havrani černí jak smuteční pásky

tančící v tichotu andělských šalmají

poslové zimy ty morové masky

před ránem zahořel hvězdný karmín

to mrtví tam na nás vzpomínají

já polibky dál čas tvůj marním

noc načerno jede ve tramvaji

až mé srdce dostůně

pohřběte mě na Luně